„Ve třiceti jsem makal hard, ale rozhodně ne smart,“ říká úspěšný hudební producent, manažer a scenárista Jaro Slávik. Tři operace zad, zranění a roky vysokého pracovního i sportovního nasazení ho naučily, že je klíčem sebeláska, se kterou pak ruku v ruce přichází i péče o tělo a mysl. Co dnes dělá pro své zdraví, čím ho inspirovala Madonna a jakých neřestí se mu zatím nedaří zbavit?
Váš pracovní život rozhodně nepatří k těm, které by se daly označit za klidné. Co vám nejvíc pomáhá ho zvládat?
Nemyslím si, že mám nějak mimořádně neklidný pracovní život. Možná je oproti ostatním povoláním trochu netradiční – na třech kontinentech organizuji eventy nebo pomáhám podnikatelům, manažuji umělecké kariéry a občas se věnuji i stand-upovým show. Ale vedu vyvážený život se spoustou literatury, sportu a pobytu v přírodě.
Ale zpátky k otázce: mám čtyři hlavní pravidla. První je enso/wabi sabi. Když věci nejdou, nelámu je přes koleno – stejně jako se má buddhistický enso kruh namalovat jedním tahem, tak i práce má mít flow. Druhé pravidlo je 45 minut soustředění a 15 minut odpočinku, během kterého se projdu, vezmu knihu, klidně i činky nebo švihadlo. Zatřetí, co nejvíc deleguji a omezuji množství rozhodnutí, která musím během dne udělat. Prostě se svůj život snažím maximálně zjednodušovat. A poslední pravidlo je, že dávám důraz na odpočinek, regeneraci a dobrou stravu – včetně suplementů. Jelikož jsem bývalý výkonnostní sportovec, různé vitamíny a minerály užívám od svých 28 let. Tělo si občas bere víc, než dokáže dostat jen z jídla.
Když víte, že vás čeká náročný den a potřebujete naplno fungovat až do večera, máte nějaký vlastní „provozní manuál“?
Obecně se spoléhám na vyváženost. Dobrý odpočinek je základ, ale zároveň mě nabíjí i pohyb. Každý den – ať jsem v Evropě nebo v Dubaji – začínám vycházkou nebo během. Ne na pásu, ale v přírodě, venku na slunci, na vzduchu. Snažím se uvažovat nad nadcházejícím dnem: co mě čeká, co chci udělat a vymyslet. Chci začínat v kreativním módu, ne reakčním, takže ráno nereaguji na zprávy a e-maily.
Také mi pomáhá přerušovaný půst – hladová hlava je kreativnější. Naopak když nechci přes den dělat nic, dám si croissant a cappuccino. :-) Jinak se ale snažím vyvážit i jídelníček – třeba doplnit živiny, které by mi mohly chybět: kreatin při sportu, AAKG kvůli několikrát operovaným zádům a nově i všechno, co nabízí NOZONO. Tam jsem se našel. Od NAD+ po hořčík. Všechno, co jsem dřív musel hledat a kombinovat, teď mám připravené v komplexních formulích.
Balíček doplňků stravy pro podporu NAD+, hlubší spánek a noční regeneraci, 2 produkty
Kdy jste si poprvé uvědomil, že se o tělo i mysl musíme starat, pokud chceme, aby nám sloužily co nejdéle?
O tělo jsem se staral průběžně. Ale měl jsem i velmi temná období, kdy to vůbec, ale vůbec nešlo a upadal jsem jak psychicky, tak samozřejmě i tělesně. Poslední aha moment přišel po stěhování do Dubaje, před padesátkou. Uvědomil jsem si, že ze všech lidí a postav, které jsem kdy chtěl ztvárnit nebo jimi být, nakonec umím být jen sám sebou. A takového se musím naučit akceptovat a mít rád. Což vůbec není lehké. Musíte mít sílu si umět odpustit, přijímat se, začít na sobě pracovat. A až když se opravdu začnete starat o svou hlavu, dokážete se starat i o své tělo. To máme, na rozdíl od možných rolí a osobností, jenom jedno.
Máte pocit, že k podobnému prozření – tedy že za svoje zdraví máme do určité míry odpovědnost sami – dospíváme i jako společnost?
Ta zodpovědnost je vždycky hlavně na nás. Jen jsme to nevěděli, protože tady 40 let fungovala tichá dohoda, že se komunistický stát postará a lidé v něm žijící nemusí (a nemají) nic řešit. Navíc není nic jednoduššího než pít alkohol, jíst nezdravě, binge-watchovat seriály, brát drogy… starat se o sebe je v naší civilizaci vlastně něco antiintuitivního. Ale lidé si to začínají uvědomovat. Učí se žít rádi, i když to někdy bolí.
Ale vždy záleží i na vzorech. Já jsem měl obrovské štěstí, že jsem mohl pracovat s Madonnou. V zábavním průmyslu asi neexistuje větší dříč a chytrá hlavička. Starat se o zdraví a brát doplňky začala už někdy před třicítkou, aby ve vyšším věku nemusela trpět. Když jsme v roce 2007 dělali její koncert v Moskvě, trávila hodiny v posilovně, ale taky hodně četla a starala se o své lidi.
Za svou kariéru jste se setkal s obrovským množstvím značek, produktů i lidí, kteří se snaží něco prodat. Co vás dnes ještě dokáže přesvědčit, že nejde jen o dobře udělaný marketing?
Jeden z mých učitelů a mentorů, legendární Seymour Stein, hudební manažer Madonny či Ramones, vždy říkal, že základem úspěchu zpěváka je písnička. A jeho manželka, newyorská realitní magnátka Linda Stein, říkala, že základem výhodné nemovitosti je její poloha. Já tvrdím, že úspěšný produkt musí být hlavně kvalitní. Takže kvalita je absolutní základ. Ta se nedá simulovat.
Druhým aspektem je důvěra. Je jasné, že ne každý kvalitní produkt se v konkurenci prosadí. Ale je stejně jasné, že každý nekvalitní produkt dříve či později selže. S tím jdou ruku v ruce lidé v zákulisí, lidé za produktem, jeho tvůrci. Pokud umí jasně komunikovat, na co ten produkt je, pro koho je a jaké jsou jeho benefity, snáze si moji důvěru získají.
Co jste si potřeboval ověřit, než jste souhlasil, že se stanete ambasadorem NOZONO?
Považuji se za moderního člověka, stále sleduji, o čem se mluví, takže mi neušel ani trend longevity. Taky mi bylo nedávno padesát, a tak jsem potřeboval začít suplementovat komplexněji a sofistikovaněji. Důležitou úlohu ale sehrál i můj lokálpatriotismus a lidé za značkou NOZONO.
Měl jsem nabídky od zahraničních společností, v minulosti jsem dlouhodobě spolupracoval s kanadsko-švýcarskou značkou, ale jak říkám, získala si mě hlavně kombinace komplexního produktu na světové úrovni, tvůrců NOZONO a fakt, že se jedná o domácí značku. A hlavně to funguje. Už po pár týdnech se mi zlepšila regenerace a spánkové skóre mám podle chytrých hodinek nad 90 procent. Takže můžu s čistým svědomím doporučit dál.
Děláte dnes pro zdraví něco, co jste ve třiceti považoval za zbytečné, ale teď už na to nedáte dopustit?
Ve třiceti jsem řídil 17 zemí. K tomu jsem byl mladý otec a stále jsem hrál basketbal. Trénoval jsem dvoufázově a občas i třikrát denně. Makal jsem hard a vůbec ne smart.
Dnes dávám mnohem větší důraz na regeneraci a mindfulness. Uvažuji o tom, co dělám a co jím. Už si nedám ve dvě ráno hranolky nebo bagetu. Vlastně většinou ve dvě ráno spím (pokud právě neletím nebo necestuji nočním vlakem). Trénuji stále dvakrát denně, ale chytře – ráno běh nebo kolo a večer činky. Ale intervalově a intenzivně. Žádné dlouhé hodiny ani obrovské váhy. Věřím, že mi pomáhá právě i dlouholetá suplementace a že mi moje rutina a promyšlené stravování umožní zůstat takto aktivní alespoň do 70 let.
Máte naopak nějaký návyk, o kterém víte, že vám úplně nesvědčí, ale zatím jste se ho nedokázal nebo vlastně ani nechtěl vzdát?
Nerad o nich mluvím, ale bohužel je jich stále dost. Pořád umím pořádně „ujet“ u jídla. Kouřit jsem naštěstí přestal. S alkoholem už se taky nekamarádíme, a s jinými látkami už vůbec ne. Ušel jsem kus cesty, ale ještě nejsem ten člověk, kterým se snažím být.
Kromě vysokého pracovního nasazení také aktivně sportujete. Co jste se o regeneraci naučil tím nepříjemným způsobem – tedy tím, že jste to někdy přehnal?
Své tělo nemusíte poslouchat – můžete se přetrénovat, můžete jít přes bolest. Ale pak se nemůžete divit, že na to tělo reaguje. Mě to stálo tři operace zad, zničený kotník, zlomené chodidlo na konci kariéry.
Dnes proto ke svému tělu přistupuji jako k domu, kde bydlím a kde chci bydlet co nejdéle. Takže poslouchám, když někde něco netěsní, nefunguje nebo je potřeba opravit. A utěsňuji a opravuji…
Často se mluví hlavně o tom, co s věkem ztrácíme – energii, rychlost, odolnost. Co naopak podle vás člověk získává a je fajn si toho s vděčností všímat?
Nadhled a rozvahu. A taky smysl pro humor, abychom se se svým úpadkem uměli vyrovnat. Ideálně však i rozum a schopnost uvažovat, jak mu zabránit.
Osobně ale žádné ze zmiňovaných ztrát nepociťuji. Připravoval jsem se na padesátku a teď se připravuji dál.
Co vám pomáhá brát přibývající roky s nadhledem?
Neuvědomuji si je. Stárnutí si nepřipouštím. Prostě se snažím žít tak, abych byl co nejdéle plný energie, a věřím, že to tak bude.
Jaro Slávik je slovenský producent, scénárista a umělecký manažer s více než třicetiletou zkušeností v showbyznysu. Spolupracoval s řadou významných osobností světové popkultury a působil na mezinárodní scéně. Je známý také jako porotce talentových soutěží.
Dnes žije v Dubaji, aktivně sportuje a zajímá se o zdraví a dlouhověkost.
Share:
Průvodce (zdravým) stárnutím: Co se s tělem děje a jak stárnutí zpomalit?